OTEVŘENÝ KRB je topidlo zkonstruované za účelem architektonického včlenění živlu ohně do interiéru obytných prostor. Pro vytápění je z hlediska účinnosti nevhodný.

Krb stavíme na parádu a příjemný pocit u ohně

Klasický krb je většinou chápán jako otevřené ohniště, architektonicky včleněné do interiéru obytné místnosti. Většinou zaujímá výsadní postavení proti sedací soupravě. To aby na oheň bylo pěkně vidět. Správně ( odborně ) postavený krb nekouří, dobře hoří a ve směru jeho „zrcadla“ příjemně topí. Je možno jej využívat i pro grilování či přímé tepelné úpravy pochutin.

Při volbě topidla je však nutné sám sebe vyzpovídat, jak jej budu využívat. Aby Vám krb dával to, co od něho očekáváte, je třeba se o něj i náležitě starat. Je třeba v něm topit. Je smutné mít doma krb a nemít čas a energii si v něm rozdělat oheň. Kolikrát za rok si průměrný, zaměstnáním vytížený občan naší republiky udělá čas na posezení u krbu? Na Vánoce, na Silvestra, o narozeninách a možná ještě tak dvakrát, třikrát, když přijede vzácná návštěva. Po celou zbývající dobu se bohužel často stává sebelepší krb jen místem, ve kterém se hromadí staré noviny a jiné spalitelné odpadky. Tímto se estetická funkce krbu dostává do úplně jiného, nepříznivého světla. Přihlédneme-li ještě k tepelné účinnosti takovýchto topidel, která se pohybuje okolo 10 – 15 %, je klasický krb vhodný do místností vytopených jiným zdrojem tepla.