Historická Kamna s ležením

Pečlivě zrekonstruovaná gotická tvrz v západních Čechách vybavená stylovým nábytkem potřebuje topidlo, které odpovídá jejímu charakteru. Proto ručně vyrobené kachle na oheň pálené, renesanční tvarosloví i skladba kachlů. Kamna mají ohniště přikládané z chodby a jejich součástí je ležení pro pět lidí. kamna jsou akumulační sálavá s periodou přikládání 12 – 24 hodin. Vytápí celé přízemí kamenné tvrze.

Krása starých kamnářských technologií

Dnešní doba, typická svým honem po nejnovějších hitech a trendech, se přirozeně odráží i v naší kamnářské profesi. Designe české kamnařiny se proto pomaličku posouvá k evropským trendům, kdy je maximální důraz kladen na strohé linie, dokonalé měkké pastelové polomatné barvy glazur a co největší jednoduchost ztvárnění individuálních topidel. Přesto nebo právě proto se najdou lidé „fajnšmekři“, kteří do svého, většinou historického, objektu požadují topidlo provedené v souladu s dobou vzniku nebo atmosférou historického interiéru.

Pro tvůrce kamen to znamená potřebu znalosti mnohdy již zapomenutých technologií výroby kachloví, ale i technologií konstrukcí topidel. Následně tyto technologie vzkřísit z popela zapomnění. Poté zbývá zhruba půl roku příprav a několik týdnů vlastní realizace.

První fází tvorby takového topidla je mnoho hodin, mnoho lahví archivního červeného vína a příjemných večerů strávených ve společnosti investora, kamnáře a keramika s tužkou a skicářem a povídání o kamnech, jejich historii, technikách výroby a vlastnostech, které jim kamnář může dát do vínku. Dále následuje dokonalá výkresová příprava. Jak celku, detailů, jednotlivých kachlů, i vlastní topné techniky. Zde je třeba poznamenat, že historicky provedené opláštění a ztvárnění topidla ve svých útrobách může (a z provozně-ekonomického i ekologického hlediska by mělo) skrývat kamnářskou spalovací techniku odpovídající nejnovějším poznatkům. Neboť dnešní kamnařina umí konstruovat topidla, která svým provozem nezatěžují životní prostředí, byť na to naši politici a ministerští úředníci mají jiný názor.

Následuje ruční výroba keramického kachloví. Dnešní moderní, velmi efektivní technologie, jako je lití nebo lisování, i starší formování do sádrových forem, téměř překryly generační poklad kamnářských zkušeností s plátováním, neboli bedněním velkoformátových kachlů. Téměř dokonalé pálení keramiky v elektrických nebo plynových pecích dalo prakticky vyhynout kamnářům-keramikům pálících v peci na živý oheň spalujících dřevo. Naštěstí ne zcela. Ještě dnes máme v Čechách – kolébce evropské kamnařiny několik nadšenců, kteří tyto zapomenuté techniky znovu pro svět obnovují a z malých střípků skládají brilantní mistrovství renesančních a barokních kamnářů.

Vlastní stavba je pro zkušené kamnáře ze značné části rutinní záležitostí. Přirozeně se preferují tradiční technologie jako je lepení na hlínu, před moderními pojícími materiály, šamotové ohniště a tahový systém před moderními kovovými vložkami a systémovými prvky, ale jak již bylo výše zmíněno, spalovací komora a principy přenosu a akumulace tepelné energie odpovídají současným řemeslným poznatkům.

Největší rozdíl oproti dnešním řemeslným zvyklostem je právě ve stavbě pláště z ručně vyrobeného, na oheň páleného kachloví. Zde se bohatě zužitkují mnohaleté zkušenosti a znalosti s rekonstrukcemi a opravami historických topidel. Každý kachel je tvarově více či méně deformovaný, má jiné probarvení i odlišnou strukturu povrchu. Každý prvek je proto třeba mnohokráte vzít do ruky, zkoušet jeho umístění, přibrušovat a pasovat, až je vybraný a posazený optimálně ve vztahu s prvky přímo sousedícími, i s celkovým tvarem topidla.

A tak po mnoha hodinách, po mnoha pracovních dnech a pracovních nocích, se mohou zrodit krásná hodnotná kamna, která by i mnohý profesionál považoval za několik set let stará. Kamna, která jak architektonickým ztvárněním, tak technikou stavby budou sloužit mnoho desítek let, a u kterých se možná budou hřát i vnuci současných majitelů.

Je krásné, že se u nás v Čechách najdou osvícení investoři, kteří jsou schopni ocenit hodnotu lidské práce a krásu těchto starých kamnářských technik. Ale ještě příjemnější pocit mám ze stále se zvyšujícího zájmu mladých „mistrů“ z Cechu kamnářů České republiky o tuto problematiku a o tyto technologie, kteří mi byli při stavbě těchto kamen významnými pomocníky. Dokazuje to, že v jejich osobách česká kamnařina po letech stagnace začíná rozkvétat, nepodléhá pouze slepě zahraničním vlivům, ale že pevně stojí na svých vlastních nohách.